
S portrétem starého mistra se setkáte v každém dojo. V judistických klubech uvidíte fotku Kano Jigoro (1860-1938) v těch aikidistických zase Ueshiba Morihei (1883-1969). A nejinak je tomu u nás ve Zlíně.
Moriehi Ueshiba byl mistr novodobého bojového umění a zakladatel systému Aikidó. Je důležité si v úvodu říct, že Aikidó „nevymyslel“ přes noc, ale vedlo k němu mnohaleté studium, celá řada zkušeností (nejen) z bojových škol a také lidé, kteří ho obklopovali. Jako dítě se věnoval zápasu Sumó a v pozdějších letech i dalším tradičním bojovým uměním. Za zmínku stojí Yagyü ryü, které začal studovat během svého pobytu v armádě. Zhruba ve 28 letech měl možnost díky podpoře svého otce se seznámit s již zmíněným Judo, které nabíralo v Japonsku na popularitě. Též se věnoval józe.
Za jeden z největších zvratů v Ueshibově bojové kariéře se považuje setkání s mistrem bojového umění Daitó ryu Aikijujutsu Takeda Sokaku (1860-1943). Takedův život a zkušenosti by byly hodny celovečerního akčního filmu. Pokud vás fascinují životy starých mistrů, doporučíme vám půjčit si v knihovně knihu od Richarda Krejčího, Ó-sensei Morihei Ueshiba, kde je věnována celá kapitola i Sokaku Takedovi. Setkání těchto dvou pánů bylo zásadní pro vývoj Aikidó. Takeda se totiž rozhodl do té doby tajné válečné učení Daitó ryu Aikijutsu (jehož kořeny sahaly až do 9. století) učit veřejně a Ueshiba byl právě jedním z mnoha jeho žáků. Časem získal i osvědčení k tomu, aby mohl učit Takedovo umění. Nakonec se Ueshiba vyvázal z jejich vztahu a pokračoval v cestě k vytvoření Aikidó, pro které poskytlo technický základ právě Daitó ryu.
V Ueshibově životě hrálo významnou roli náboženství. Už jako malý kluk doprovázel svou matku k modlitbám a byl vychováván v klášteře sekty Šingon, kde se věnoval také meditacím. Je jisté, že tato stránka Ueshibova života měla na jeho válečnické umění vliv už od samého začátku. Když se nad tím zamyslíte, existuje řada studií, které máme díky moderním technologiím ověřené – jak mají taková „cvičení“ blahodárný vliv na mysl. Nemluvě o tom, že úspěch v boji závisí z velké části na psychické stránce. My dnes modlitby v takovém rozsahu do cvičení nezahrnujeme – tuto stránku necháváme na každém individuálně, stejně jako Ueshiba svým žákům náboženství nevnucoval.
Nicméně události v Japonsku na přelomu 19.-20. století byly ornou půdou pro výkvět různých vizionářů a náboženských sekt. Ueshiba se při své modlitbě za nemocného otce setkal s charismatickým Deguchi Onisaburo (1871-1948), vůdcem náboženské sekty Oomoto kyó a na nějakou dobu se do sekty připojil. Od Deguchi Onisaburo se Ueshiba naučil Kotodama, vycházející z víry v sílu slov, či zvuků. Později se také společně vydali na výpravu do Mongolska, kde byli mimo jiné zajati. Ueshiba ze zkušeností z Mongolska čerpal pro svůj trénink a po návratu zpět do Japonska cvičil ještě usilovněji.
„Ve chvíli, kdy jsme se blížili do Paidžintaly, jsme se dostali do prudké přestřelky a octli se v dešti kulek. Zázrakem jsem získal schopnost vidět dráhy střel dříve, než přiletěly, jako záblesky světla a snadno jsem se jim pak vyhýbal. Schopnost vycítit útok je to, co staří mistři nazývali ‚předvídavostí’. Je-li něčí mysl pevná a čistá, dokáže bezprostředně přijmout útok a čelit mu, což je, jak jsem si uvědomil, základem aiki.“
Ueshiba Morihei, z mongolské mise v roce 1924
Je důležité si také spojit období, kdy Ueshiba žil, tedy, že kromě účasti v Rusko-Japonské válce (1904-1905) se účastnil také Druhé Čínsko-Japonské války (1937-1945), kde se údajně angažoval v tajných mírových jednání s Čínou. Po válce se otevřelo Japonsko nejen světu, ale také Ueshiba byl otevřený šířit své učení na západ za pomoci svých žáků (mezi notoricky známé patří Tamura Nobujoshi, Saotome Micugi, Toehei Koichi, Mochizuki Minoru a samozřejmě Ueshiba Kisshomaru,…). V roce 1960 byl Ueshiba oceněn Medailí cti s červenou stuhou (udělovaná těm, kteří riskovali vlastní život, aby zachránili druhé) a v roce 1964 Řádem vycházejícího slunce 4. třídy Kyokujitsu-sho (udělován za vynikající úspěchy na poli mezinárodních vztahů, za povznesení japonské kultury, za pokroky přinášející zvyšování blahobytu nebo za ochranu přírody). Jako zakladatel nového bojového umění získal titul Ó-Sensei, překládáno jako „velký učitel“.


