FAQ – často kladené otázky o Aikidu

Některé časté dotazy a postřehy, nebo-li FAQ Z knihy „Aikido – exercises for teaching and training by C. M. Shifflet“ přeložila Jana Š.

„Oh, on prostě spadl díky ní.“

Na začátku lekce váš instruktor…sjede krátkou vzdálenost dolů z kopce, jenom k místu, kde se kopec příkře svažuje, a elegantně zastaví, což na první pohled vypadá až příliš snadně. A taky to JE příliš snadné (pro něj), protože někde pod oblečením nosí antigravitační zařízení. Všichni výborní lyžaři ho nosí. Snad nevěříte, že se skokani na lyžích mohou odlepit od těch legračních vysokých ramp a jen tak se snášet k zemi, aniž by se rozbili na kousíčky velikosti ořechu. Nebo věříte?

• Dave Barry

Hod v Aikido může vypadat tak nepravděpodobně a neuvěřitelně hladce a nenuceně, že snadno uvěříte, že je pouze předstíraný. Jenže není. Je to fyzika.

Fyzikální zákony jsou v Aikido školách striktně zakořeněny, stejně jako při jízdě na motorce nebo na sjezdovce. Jestli jste někdy byli lyžařem – začátečníkem, víte, díky bolestivým zkušenostem, jak zničující mohou zákony fyziky být. Když někdo říká, že útočník spadl „díky“ Aikidokovi, je to stejné jako tvrzení, že lyžař – začátečník spadl „díky“ kopci. Zkušenější cyklista či lyžař už se tyto síly naučil využívat; lehké přesunutí váhy nebo změna pozice dokáže odvrátit náraz do stromu či zabránit nekontrolovatelnému sjezdu. Vynikající lyžař letící po sjezdovce je téměř nepředstavitelným pro frustrovaného začátečníka, stejně jako vynikající Aikidoka letící přes žíněnku – jenže ani jeden z nich nic nepředstírá.

Lyžování je opravdové, jízda na motorce také. Dokud budou sjezdovky pokryty těly padajících a frustrovaných začátečníků, dokud budou motorkáři padat ze svých strojů, dokud budou Aikidisté uznávat zákony fyziky i světa, Aikido bude opravdové.

D: Co je Aikido?
O: Je to…

Sestoupit 10 schodů na schodišti, kde jich je jen 9. Tlačit na dveře ve chvíli, kdy je někdo otevírá z druhé strany. Napřáhnout se a chtít potřást rukou člověku, který právě o krok ustoupil.

David Buchanan, Ki Society

Stalo se vám někdy… Že jste vzali židli někomu, kdo na chtěl právě usednout? Že jste se pokoušeli políbit dívku na rty ve chvíli, kdy otočila hlavu, takže polibek skončil na její tváři? Že jste někomu cosi podávali a na poslední chvíli jste stáhli ruku zpět? Že jste vedli zvíře pomocí návnady? Že jste drželi za ruku dítě a snažili se ho ochránit před zblouděním? To, co rozvíjíte, není dotek, je to pocit, který zdokonalujete.

Dennis Hooker, Aikido Schools of Ueshiba

Aikido je origami s lidmi, místo s papírem.

Kjartan Clausen, Aikikai

Umění hry v kuželky s planetami a lidmi.

anonym

Vždy, když lidem řeknu, že studuji Aikido, dívají se na mě tak nějak zvláštně a ptají se: „Není to jeden z těch japonských psů?“ Naučila jsem se odpovídat s kamennou tváří:„Jistě. Je to umění, kdy v případě, že na vás někdo útočí, zvednete psa a mršíte s ním po útočníkovi. Velice efektivní.“

Janet Rosen, Aikikai

Aikido je způsob, jak sjednotit svět.

O-Sensei (Morihei Ueshiba)

D: Jak se liší Aikido od karate?
O: V různorodosti reakcí a v konečném důsledku.

…Mnoho bojových umění nabízí velice malou možnost volby, protože techniky a metody jejich použití jsou směřovány ke zranění protivníka, pokud ne přímo k jeho zneškodnění … v Aikido je studentovi dána svoboda a odpovědnost volby.

1. Westbrook and O. Ratti, Aikido and the Dynamic Sphere

Protože Aikido využívá energie a pohybu útočníka, musí nabízet široký rozsah možných reakcí na velké množství možných útočných pohybů a energie. Hal Springer nabízí tuto demonstraci založenou na jednoduchém uchopení zápěstí.

A tak dále…na každý útok jiná odpověď. A na konci, protože Aikidoka spojuje různé pohyby, je snazší odrazit, přesměrovat, neutralizovat či kontrolovat útočníka, aniž by mu byla způsobena vážnější zranění.

D: Příliš se to podobá tanci – to nebude nikdy fungovat

Genialita Aikido spočívá v transformaci toho nejzuřivějšího útoku v tanec.

George Leonard

Myslím, že Aikido je nejsložitějším ze všech bojových umění. Vyžaduje dovednost, půvab a zkrocení protivníka, stejně jako klasický balet.

Jearle Walker, fyzik

Co je tanec? Je to kontrolovaný pohyb. Sledujme Freda Astaira a Ginger Rogers, dva lidi pohybující se v naprosté harmonii. Co by se stalo, kdyby ji Fred pustil v kritickém momentu? Přeletěla by přes celou místnost a upadla. Co se stane, když Aikidoka pustí útočníka v kritickém momentu? Útočník přeletí přes místnost a padá. Ano, je to jako tanec, ale všechno ostatní také. Konverzace je jako tanec. Týmová práce je jako tanec. Můžete ji dělat dobře nebo špatně. Ano, Aikido je jako tanec. Ano, opravdu funguje.

D: Proč chránit útočníka?
O: Kvůli němu – a kvůli sobě.

Kdokoli bojuje s monstry musí být na pozoru, aby se rovněž nestal monstrem. Protože když se díváte do propasti, propast se dívá do vás.

Nietzsche

Dveře do nebe i do pekla spolu těsně sousedí a jsou identické.

Nikos Kazantzakis

Člověka potěší pomyšlení na to, že si útočník právem zaslouží to, co mu naservírujeme. Avšak z pohledu právního i praktického to není pravda. Právně jste limitováni typem a stupněm přiměřené obrany, děláte pouze to, co je nezbytné pro kontrolu situace a vlastní bezpečnosti. Prakticky spíš můžete čekat útok od někoho, koho znáte, třeba od opilého přítele, než od zlého cizince. Aikido dovednosti vám umožní vypořádat se s oběma hledisky, avšak musíte mít na paměti určité riziko. Názory Aikido jsou vlastně osobní obranou před obviněním z útoku či vraždy a následným uvězněním. Navzdory útočníkově identitě udělejte vše pro to, abyste získali kontrolu nad situací a ochránili všechny zainteresované. Nic víc, nic míň.

Lidé z Hollywoodu to znají velice dobře – zášť, strach, msta a vztek jsou vzrušující, radostné a povzbuzující pocity. Neboť vedou k produkci člověkem nejvíc oblíbené povzbuzující drogy – adrenalinu. Tyto pocity jsou však příliš svůdné a jsou rychlou cestou přímo na Temnou Stranu. Ten, kdo baží po násilí a útoku, se jen málo liší od toho, kdo si libuje v pomstě a nenávisti.

Zneškodnění nepřítele proto, že „zaútočil, a proto si to zaslouží“ není „sebeobrana“. A co tedy je sebeobrana? Bruce Tegner napsal na toto téma stať, která stojí za povšimnutí díky své přívětivosti a smysluplnosti.

Jedním ze způsobů, jak definovat sebeobranu, je vysvětlit si, co sebeobrana není. Osobní sebeobrana není konflikt; není to msta; není to umění; není to sportovní událost; natož pak filmová či televizní bojová scéna. Sebeobrana je trénink učení se a používání přiměřené a efektivní fyzické aktivity v případě, kdy neexistuje jiná možná alternativa. Mnoho napadených se stává oběťmi ne proto, že nejsou schopni vyhrát boj, ale proto, že nikdy předtím nebyli připraveni na to, jak se s tak specifickou situací vyrovnat. Zastaralé názory, které nám předkládají, že příprava k sebeobraně je trénink k dosažení vysokého stupně bojové dovednosti, mají jediný efekt. Vedou totiž k eliminaci lidí, kteří by měli největší potřebu se sebeobraně učit. Právě tito lidé totiž nemohou nebo se ani nechtějí stát zuřivými bojovými monstry, která těží z toho, že je příprava k sebeobraně dovedla až k vysokému stupni bojové dovednosti . Naše schopnosti by měly souviset s potřebami reálného života. Lidé, kteří se učí vlastní obraně proti útoku by neměli být trénováni tak, jako kdyby se připravovali na válečný konflik. . Právní a morální definice sebeobrany schválně omezuje použitou sílu na nejslabší možnou, která stačí k odvrácení, zastavení či úniku před zamýšleným útokem. Podle staršího pojetí sebeobrany byl každý útok brán jako něco velice zlého. Skutečný život je však jiný. Nebezpečí můžeme rozdělit do několika stupňů, od pouhého vyhrožování až k úmyslu způsobit těžké zranění. Je velice důležité, že mírné nebezpečí, pokud se dokážeme s danou situací asertivně vypořádat, lze zvládnout i bez sklouznutí k fyzickému násilí.

Musí existovat celá řada odpovědí, korespondujících se spoustou situací. Na druhou stranu, existuje pouze možnost „všechno nebo nic“, což není volba – je to dilema. Člověk, který se nedokáže vyrovnat s nepřátelským postojem protivníka, buď neudělá nic a nebo se chová tak, jako by byl ve strašlivém nebezpečí. Pokud je napadený pasivní, útočníka to většinou povzbudí, takže následuje zamýšlený útok. Naopak nepřiměřená obranná akce je zpravidla bezúčelná. Smyslem výuky etické sebeobrany je proto naučit přiměřené a efektivní odpovědi.

D: Funguje Aikido „na ulici“? O: Proč tě to zajímá?

Pokud toužíš stát se nepřemožitelným bojovníkem, pouhým učením se bojovému umění toho nemůžeš nikdy dosáhnout. Je to pouhý sen, víš? Aby ses stal „úspěšným“, musíš nejdřív zapomenout na nesmysly a pohlédnout do očí Madam Realitě. Ona je jediná, koho můžeš porazit. Naneštěstí však vždy vyhrává. Aikido není rychlý kurs sebeobrany. Trvá to pěkných pár chvil než dokážeš používat techniky. V Brooklynu jsme na tuto otázko odpovídali: „Podívej, žiješ v New York City. Někdy v průběhu příštích pěti let budeš pravděpodobně přepaden na ulici. Vezmou ti peníze, možná ti ublíží. Nebo můžeš studovat Aikido. Tady ti budeme brát peníze každý měsíc a zaručíme ti zranění pokaždé, kdy mezi nás přijdeš!“

Jim Baker, Aikikai

D: Jak je možné, že to nefungovalo? (1)
O: Nefungovalo? A co myslíš tím „fungovat“?

Aikido funguje. Tvoje Aikido nefunguje. Nezaměňuj tyto dva pojmy.

Hiroshi Ikeda, Aikikai

Nejprve bychom měli definovat, co znamená „funguje“ a „nefunguje.“ Pokud vás někdo popadne a vy byste byl raději, kdyby to nedělal, máte spousty možností. Některé techniky (hlavně ty, které známe jako kokyu-nage ) závisí na tom, jak se útočník drží napadeného; nebezpečí odhození napadeným trvá jen po tu dobu, po kterou se útočník drží. Pokud se pustí, nemáte koho odhodit. Ale pokud jste měl v úmyslu přimět útočníka k tomu, aby se pustil, a on to udělá, potom technika „funguje“. Nemusíte ho dostat na podlahu, abyste dosáhl svého úmyslu.

Ve třídě, kde je smyslem naučit se určitou techniku, bereme v úvahu i další hlediska. Technika může probíhat příliš pomalu na to, aby „fungovala“ jako hod ; „funguje“ jako určitá šablona a součást učebního procesu, stejně, jako když se učíte nový krok v tanečních.

Noví studenti často považují odhození za „vítězství“ a pád za „prohru“. Útočník ( uke ) může vykrýt každý pohyb, který udělá ten, kdo vrhá ( nage ), a nebo ho nechat být, jakmile kdokoli z nich ucítí nebezpečí pádu, potom poplete ukončení nebo změní vlastní útok, dojde k porušení techniky – i Aikido.

V Aikido pád neznamená „prohru“. Je to ukeho chvíle pro ukemi (kotoul a pád). Uke není poražený, ale učitel. Schopnost bezpečně spadnout je důležitá obranná technika a je užitečným nástrojem jak pomoci svému partnerovi ve studiu. Učíme se vhodně zaútočit a zároveň spadnout, což ostatním může hodně přinést. „Vyhráváte“ tím, že se stanete dobrým učitelem.

Vyhrávat znamená pokořit konflikt v sobě samém. Ti, kdo mají zdeformovanou mysl, mysl plnou nesouladu, ti byli poraženi již na počátku.

Morihei Ueshiba

D: Jak je možné, že to nefungovalo? (2)
O: Aikido je defenzivní. Bránil ses nebo útočil?

Aikido je primárně defenzivní technika. Odvrací, neutralizuje a přesměrovává útok; výjimečně jej nabízí. Protože obránce využívá hmotnosti, energie a setrvačnosti útočníka mnohem více, než své vlastní síly, menší obránce má úžasnou výhodu – tak dlouho, jak dokáže odvracet souboj síly a hmotnosti. Pokud vás někdo doma nebo v práci požádá, abyste mu předvedl, co to Aikido vlastně je, noví studenti obvykle řeknou: „chyť mě za zápěstí“. Něco „udělají“, „útočník“ se to snaží odvrátit, a obvykle celá akce skončí wrestlingovým zápasem, ne Aikido. Proč?

Útočník neútočí doopravdy (nakonec, děje se to v práci a on nemá ponětí, co se bude dít, takže má trochu obavy), takže energie, se kterou bys měl pracovat, je omezená. Kromě toho, student se snaží „provést“ techniku ze svého omezeného repertoáru, místo aby využil techniku, která by byla nejvhodnější s ohledem na získanou energii. Když útočník útok odvrací, student se snaží techniku zesílit, útočník také zesiluje – až do souboje mezi hmotností a silou. „Opravdové Aikido techniky“ vyžadují „opravdový útok“. Jenže na ulici nebo na žíněnce může být jenom jeden útočník.

D: Je Aikido vážně praktické pro sebeobranu?
O: Ano.

To, oč všichni usilujeme, je kompletní kontrola nad útočníkem, perfektní kombinace načasování, vnímavosti a energie, které nám umožňují zůstat nedotčený ve chvíli, kdy „pohybujeme“ útočníkem, kamkoli se nám zachce. Může upadnout na hlavu nebo jednoduše skončit na opačném konci místnosti, může si vyrazit dech – vaše volba. Jenže právě na této úrovni kontroly máte možnost volby. Myslím, že Aikido nabízí možnosti, jak se s tím vypořádat.

David Berger, Aikikai

Praktický je přesně to správné slovo. Chodíme do kina na fantastické dobrodružné slátaniny se Špatnými hochy a šílenými psychotiky skrývajícími se za každým keříkem, kde jedinou nadějí na přežití je super palebná síla a průbojnost střely a kde monstra nikdy neumírají. Naproti tomu, v Reálném Životě je mnohem pravděpodobnější, že útočníkem bude někdo, koho znáš a staráš se o něj, tady palebná síla, průbojnost střel a kupčení se smrtí nejsou právě ty nejvhodnější a nejužitečnější možnosti. Zatímco mnoho bojových umění je vytvořeno za účelem zabít či zmrzačit, Aikido nabízí možnost volby a paletu možností bez ohledu na útočníka.

Pod pojmem „útočník“ se nám hned vybaví jeho filmová verze. Srovnejme si alespoň dvě kategorie útočníků, které máme možnost potkat ve skutečném životě.

Opilí pobudové. Majitel černého pásku Tae Kwon Do přišel do naší školy kvůli partičce opilých brachů, kteří cestou domů rozdávali rány a kopance, takže jim chtěl „předvést své pohyby“. Protože však „jeho pohyby“ byly navrženy s úmyslem rozdrtit a zabít, nebyly mu k ničemu. Místo toho ho jeho neochota k harmonii dovedla k pěkné nakládačce.

Hrubé děti. Když se k nám přistěhoval 12ti-letý syn mého manžela, při každé příležitosti mě uhodil, plácnul či nakopl. Když jsem mu něco řekla, tvrdil, že „nic nedělá“ nebo, že si jen „hraje“. Nic překvapivého. Miloval svou matku a svého otce a ačkoli ve chvíli, kdy jsem poprvé potkala jeho otce, byli rozvedeni již sedm let, bylo pochopitelné, že si přál, aby ta divná cizí osoba prostě odešla, protože potom se máma i táta zase vrátí k sobě. Velice nesprávné – ale velice pochopitelné. Problémem bylo, že „dítě“ bylo stejně velké jako já, vážilo mnohem víc a bylo hrubé. Co jsem měla dělat? Vyhrožovat při každém incidentu: “ Jen počkej, až se tvůj otec vrátí domů!“ ? To by znamenalo vzdát se autority a zodpovědnosti. Vytáhnout pistoli – pečlivě vybranou podle palebné síly – a zbavit se ho? Ani jedno řešení nebylo správné. Aikido bylo. Příští rána mu vynesla salto s přistáním na gauči. Další šťouchanec vedl ke kotrmelcům a pohlavkem si vykoledoval pevné ikkyo od kaktusu. Všechny tyto kombinace měly za následek ztrátu dechu (což bylo také díky jeho souboji s gravitací), ale mohl dál žít a já jsem nemusela do vězení kvůli týrání dětí nebo vraždě. Když na mě začal tyto triky zkoušet úmyslně, pro legraci, aby si zkusil let na druhou stranu místnosti, přihlásili jsme ho do Aikido školy.

Myslete na vašeho oblíbeného strýčka, který trochu přebral na párty, svatbě, při rozvodu nebo rozchodu. Může vaše dítě, váš bratr či přítel. I on může být útočníkem. Chcete snad:

Rozdrtit a zlikvidovat osobu, na které vám záleží? Zůstat naprosto bezbranný díky nechuti k násilí? (Zatímco útočník využívá veškeré výhody plynoucí z vaší dobrosrdečnosti? Být úspěšný a spokojený, že efektivita a kontrola přichází ruku v ruce s možností nezničit ? Tak, jak budete trénovat, tak budete dělat Aikido. Vyberte si množství vhodných nástrojů. A trénujte.

…A tak je napadený uchráněn před zraněním, útočník potom před hříchem.

Morihei Ueshiba

D: Může vůbec žena přemoci muže?
O: Ano.

Většina mých Aikido hrdinů měřila 5‘4‘‘, vážila kolem 130 liber (163cm/59kg – pozn. překl.) a překročila již 65. rok věku. Naše kamarádka Vicky měří 4‘9‘‘ a svalnatého vězeňského dozorce dokázala odhodit tak, že se ptal, zda se teď může ucházet o body do frequent flyer programu.

Jim Baker, Aikikai

Často slýchávám muže zaníceně diskutující o nějakém střetnutí s protivníkem, který „musel být těžší aspoň o 20 liber a nejméně o 2 palce větší“, jejichž posluchači vážně přikyvují v porozumění a sympatii. Je zvláštní slyšet ohromného, silného chlapíka, který si dělá starosti o pár palců a liber, zatímco ženy, které byly napadeny muži mnohem většími a těžšími, jsou často terčem opovržení jen proto, že údajně nedokázaly říci dost pevně „Ne“. V Aikido se role obracejí. Aikido využívá útočníkovu hmotnost, setrvačnost, sílu a energii takovým způsobem, že lidé menší postavy mají výhodu. Může se to zdát nemožné, ale je to pravda.

Moje nejoblíbenější Aikidoka v těsných limitech Aikido je Vicky Chiang. Je to čínská Kubánka, která má sandan, rve se jako O-Sensei, dělá účetnictví, vyučuje reiki, váží 80 liber, měří 4‘9‘‘, a před mýma očima vyřídila vězeňského strážce z Rikers Island, který zdvihne 300+ a který se rozhodl studovat Aikido. On s tím nemohl vůbec nic dělat. A ona se celou dobu usmívala. Po pátém pádu přišel za mnou: „Viděl jsi to?“ „Ano, Miku, viděl.“ „Já jsem letěl!“ „Jó, Miku, máš pravdu.“ Vrátil se a ona ho zase dostala

. Občas mi její hrůzu nahánějící irimi-nage připomene historku, kterou mi jednou vyprávěl Hal. Vyprávěl o dlouhých pádech, trvajících nekonečně dlouho, které následovaly po hodech Sugano Senseie, kdy začal mít pocit, že podlaha prostě neexistuje, že je na cestě do pekla a že bude padat už navždy; a když se dotkl žíněnky, málem ji políbil, tak moc byl rád, že tam je.

Wendy Gunther, Aikikai

D: Copak na velikosti nezáleží?
O: Ne.

Vy lidé! Kdy konečně pochopíte, že na velikosti nezáleží?

Frank „Dog“ in Men in Black

Deset let jsem strávit tím, že mě Japonci, kteří vážili třetinu mé vlastní hmotnosti, kopali do zadku. Neexistuje jediný člověk, kterého bych se bál víc než všech ostatních. A velikost nebo pohlaví s tím nemá nic společného.

Terry Dobson, It’s a lot like dancing

Jednoho dne jsem obdržel lodní zásilku gekonů, což jsou malé ještěrky dlouhé asi 6 palců. Jak jsem se tak přehraboval v krabici, jeden z nich vyběhl po mé paži a zakousl se do mého krku těsně vedle karotidy (hlavní krční tepna zásobující mozek – pozn. překl.). Celý vyděšený jsem po něm chňapnul a narovnal se. Jenže opěradlo židle, na které jsem seděl, bylo prasklé. Zvrátil jsem se dozadu, během pádu jsem kopl do krabice, takže se půl tuctu gekonů rozletělo po místnosti. Ležel jsem na zemi držíc se za krk, v marné snaze zachránit se před tou jednouncovou ještěrkou, která se na mě tak ladně přišpendlila, a které se díky tomu podařilo osvobodit své přátele.

Wiley Nelson

Aikido je pozoruhodné v tom, že na velikosti nezáleží. Samozřejmě kromě situací, kdy čím menší jste, tím větší výhodu máte. Na druhou stranu, některé techniky jsou nemotorné pro partnery s velkým výškovým rozdílem. Například shiho-nage, kdy je nutné se prosmýknout pod partnerovou paží, je opravdu složité pro vysokého člověka cvičícího s malým partnerem. Pro malého člověka je to hračka.

Rozdíly ve výšce jsou často příčinou rozdílného chápání „nahoře“ a „dole“. Například, hodně vysoký člověk si může myslet, že se sklání do pozice, která je stále „nahoře“ pro malého člověka. Občas je nutné techniky lehce pozměnit. Při ikkyo irimi se menší z partnerů musí více soustředit na kontrolu zápěstí a prstů, čímž ovládá i paži, než se snažit o přímou kontrolu paže. Vyšší partner může techniku provádět v kleče. Přizpůsobení se těmto rozdílům je jednou z výhod cvičení s partnery různých tvarů a velikostí.

D: A co tělesně postižení?
O: Mohou se přizpůsobit.

Téměř každý z nás má nějaký fyzický handicap, ať jsou to nemocná kolena, špatný zrak, či jiné obtíže. V konečném důsledku však ani tolik nezáleží na těchto obtížích, jako spíš na odhodlání a houževnatosti.

Mladá žena, očividně odsouzená k životu v kolečkovém křesle, byla nějak přitahována k Aikido. Dařilo se jí tak, že získala nidan a vlastní dojo.

Jeden z našich studentů, Jim Templeman, nemá horní končetiny, a přesto nás toho tolik naučil. Nikdo z nás nedokáže tak nepřekonatelné tenkan jako Jim! – neznervózňuje se snahou přitlačit ukeho na žíněnku pomocí rukou jako my ostatní.

Jim začal docházet na lekce do Ki Development a Mind and Body Coordination. Jednou večer, na začátku 2. hodiny, jsem začal vysvětlovat techniky ryokata-tori – obě ukeho ruce drží toriho gi. Vzal jsem vrchní díl gi z našeho šatníku a vybídl Jima, aby se účastnil prvních tří technik, kde není nutné používat ruce. Zbytek se zapsal do historie.

Jimovi výuku příliš nepřizpůsobujeme, ale obvykle pracuji s ním a jeho partnerem po obecné instruktáži a vysvětlení, jak používat principy vyučování „technikou hodiny“ na něčem, co Jim zvládne. Nyní má 5. Kyu a připravuje se na 4. Minulý měsíc byl členem skupiny, která na místní střední škole seznamovala studenty s tím, co dokáže. Jim nás naučil mnoho o našem umění i o nás samých. Požehnání přichází v různých podobách a tvarech. Jim je jedním z našich.

George Simcox, Ki Society

Má tchýně, které je něco přes padesát, statná žena trpící úpornými bolestmi svalů, mě požádala, abych ji učila Aikido. Je to velká dáma a matka mé nejoblíbenější osoby, takže je to pro mě čest. Šly jsme do bazénu a zkoušely jsme tenkan tak, že jsme se v teplé vodě točily kolem sebe navzájem. Nedokáže se posadit seiza na suché zemi, její kolena nejsou tak silná. Ale dokáže to na schůdkách v bazénu a já jsem ji naučila, jak správně vstát, takže to může trénovat za podpory vody. Nevím, jak dlouho nám to vydrží, ale hodně mi to dává a myslím, že „poolkido“ je pro lidi s fyzickým omezením přínosem. Aspoň jako začátek!

Emily Dolan, Seidokan

D: Jak dlouho mi potrvá, než získám černý pásek?
O: Asi 10 minut.

Kousek odsud je obchod s vybavením pro bojová umění, takže si jeden můžeš za 6 dolarů koupit. Ale jestli se chceš učit Aikido…

George Simcox, Ki Society

Jak dlouhý je kousek provazu?

Emily Dolan, Seidokan

Jak dlouho trvá chytit rybu?

Michael Bartman, Ki Society

D: Slyšel jsem, že trvá 6 měsíců až rok, než je Aikido prakticky využitelné jako sebeobrana, a více než 4 roky, než je člověk úspěšný…
O:… Což je typicky lidské uvažování.

Přemýšlej o tom. Zná člověk po dvou letech studia tolik, jako člověk po čtyřech letech? Co na to říká pracovní poptávka?

Když se chceš naučit vařit, jak dobrý budeš po šesti měsících? Slušný, ale nikdo tě nezaměstná v kuchyni čtyřhvězdičkového hotelu, nebo ano? S pouhou šestiměsíční zkušeností tě nikdo nenajme ani abys obsluhoval mikrovlnku v místní jídelně, protože 6 měsíců studia z tebe ještě nedělá profesionála.

Pokud se chceš naučit opravovat stará auta, střílet na asfaltové holuby nebo rozběhnout obchod, jak dobrý budeš za 6 měsíců?

Člověku zabere alespoň 4 roky, aby se stal trochu kompetentním ve většině činností, a teprve o několik let později může dosáhnout určitého stupně mistrovství. (V Aikido, protože je mnohem komplexnější, třeba jako balet či profi basketbal, to trvá ještě o několik let déle.) Jenže všichni si představujeme, že sebeobrana nám půjde mnohem rychleji než jiná lidská snažení. Proč? Protože bychom ji mohli potřebovat dříve? Hej, slyším Madam Realitu, kterak se nám posmívá!

Co si pomyslíš, až uslyšíš, že jsem přišel na lékařskou fakultu a povídám: „Říkáte, že získám titul MUDr. za 4 roky, ale MediQuick University mi ho nabízí za 3 roky. Můžete mi slíbit, že mi ho dáte za 2,5 roku?“ Potom, když mě tvoje HMO (Organizace pro udržení zdraví – pozn. překl.) určí proti tvé vůli za tvého osobního lékaře, jakou budeš mít asi radost, až zjistíš, že jsem svůj titul získal za 2,5 roku a zamířil jsem rovnou do praxe?

Proč by mělo být získání černého pásku tak odlišné? V jakémkoli umění?

Trvá několik let, než budeš dobrý v Aikido, stejně jako to trvá v basketbalu, lyžování, řízení letadla či studiu jazyka.

Je to proto, že Aikido je skutečné.

Dr. Wendy Gunther, Aikikai

D: Co když potřebuji studovat sebeobranu právě teď?
O: Začni studovat právě teď.

Do bojového umění musíte investovat spoustu času, peněz, úsilí a nadšení. Aikido vám nezajistí okamžitou sebeobranu. Stejně jako ostatní bojová umění. Ani zápis do kursu kreslení z vás okamžitě neudělá umělce. Skvělá krátkodobá příprava k sebeobraně je proslulý Model Mugging = dril (nyní nazývaný Impact Self Defense), což obnáší intenzívní nácvik a zručnost v držení těla, reagování a technikách.Většina bojových umění, která byla rozvinuta muži a pro muže, závisí na pažích a síle horní poloviny těla. Výuka Impact Self Defense, převzatá od Americké asociace pro sebeobranu žen (AWSDA), klade důraz na silnější ženské kyčle a dolní končetiny. Příprava bere v úvahu útoky, kterým ženy často musí čelit. Výuka je však šita na míru i dětem a mužům. Vždy je kladen důraz na cvičení v těsném kontaktu s plně vycpaným útočníkem.

Přesto však dejte pozor na své vlastní silné a slabé stránky. Jako úkol si představte: kdybyste byl lupič, koho si vyberete a proč? Profesionální lupiči opakovaně uvádějí, že volba jejich oběti je silně závislá na její chůzi a držení těla.

Předurčeny jsou ženy v úzké sukni, vrávorající na vysokých podpatcích (západní verze čínského cupitání), muži potácející se neurčitým krokem, osoby netečné ke svému okolí či ty s mizerným smyslem pro osobní prostor. Pokud mají nějaké pochybnosti, útočníci prostě „prověří“ potenciální cíle, aby se ujistili, že se jedná o nízké riziko, avšak prvotní selekce trvá zhruba 7 sekund a je založena hlavně na chůzi a držení těla oběti.

Ve vzorové studii byly vězňům, odsouzeným za pouliční násilí, pouštěny nahrávky lidí jdoucích po ulici, a vězni měli za úkol posoudit jejich zranitelnost. Ti, kteří byli označeni za vysoce zranitelné, měli společná následující základní kritéria.

1. abnormálně dlouhé nebo krátké kroky 2. zvedání a pokládání celé plosky nohy zároveň, na rozdíl od normální chůze pata – špička 3. pohybování rukou a nohou stejné poloviny těla, namísto pravá ruka – levá noha 4. pohyb horní poloviny těla nezávislý na dolní polovině, pohyb těla nevychází z těžiště Nejlepší kurz sebeobrany trvající krátce a zároveň dlouho? Uvědomění, koordinace mysli a těla, sebedůvěra. To, co se učíme v Aikido.

D: Když nestuduješ Aikido kvůli sebeobraně, proč vlastně?
O: Protože to není všechno..

Když jsem byl ve 3. ročníku divadelní školy, dostali jsme nového učitele hlasového projevu. Uspořádal individuální sezení s jednotlivými studenty, aby zhodnotil jejich práci s hlasem. Šel jsem dovnitř a předvedl svůj plný, hluboký a zvučný divadelní projev. Nádherně posazený a tak. Podíval se na mě a povídá: „No, je to velmi pěkné, Philipe. A co dalšího ještě umíš?“ Tuhle větu jsem si vzal za vlastní a stala se jedním z mých mott.

Philip Akin, Aikido Yoshinkai Canada

Lidé, kteří se věnují Aikido déle než rok, zřídka obětují tolik času pouze kvůli jeho „využití na ulici“.Bylo to na seznamu jejich cílů, ale ne na úplném vrcholu. A nyní je to až u dna a těsně před myšlenkou tento cíl úplně opustit. Takže proč vlastně studují? Z mnoha důvodů. Naprosto se liší od všeho, co dělám, a já často potřebuji postrčit z vyjetých kolejí. Jsou to určité aspekty, které nedokážu vysvětlit, a já miluji skládačky. Zjistil jsem, že mi základní principy přinášejí uspokojení. Perfektně se doplňují s mými názory na svět, které kladou důraz na jednoduchost a zároveň komplexnost. Můžu se věnovat jakémukoli cvičení kromě výmyslů jako jsou cyklistické trenažéry či pohyblivé elektrické chodníky. Věci, které jsem se naučil v dojo dokážu využít i v ostatních oblastech mého života, včetně komunikace s nadřízeným, absolvování operace, otevírání těžkých dveří, udržení stability na ledu a při pádu ze schodů, aniž bych si ublížil (natož udělal modřinu!). Jsem obklopen partou lidí, pro které je pobyt v dojo radostí a odpočinkem. Jsou přátelští, veselí, pomáhají si navzájem a zajímají se nejméně o jednu stejnou věc jako já: o Aikido!

Michael Bartman, Ki Society

D: Ale co kdyby…
D: Jenže ve Skutečném světě, nemohl bys….?
O: Záleží na tom.

Dennis: OK, ale co když ten druhý chlápek má tank a ty jsi neozbrojený pěšák? Wendy: No, dobře, a co když má můj chlápek plamenomet, sedí na koni a ty jsi na vesmírné stanici Mir? Janet: Záleží na tom. Který den v týdnu to je?

Aikido-L

Možnosti útoku a ofenzívy jsou neomezené. Začátky v Aikido probíhají stejně jako v aritmetice: předvádíme neúplný útok s neúplnou energií za účelem procvičení neúplné odpovědi nebo jejich variace. Úmysl, a jeho nesčetné podoby, přichází později. Nyní však vydejte přiměřenou energii, reagujte vhodnou odpovědí. To je to, co se učíme. Nikdy není chybou ptát se či experimentovat, ale pro tuto chvíli procvičujte, zkoušejte a učte se to, co je prezentováno.

D: Ale co kdyby to byl skutečný útok?
O: Udělej z něj skutečný teď..

Třebaže to, co se odehrává na žíněnce je naučený postup, útoky by měly být vlastně reálné, pokud mluvíme o tom, že útok má určitý směr, sílu či význam. Proto slovo „reálný“ pravděpodobně nejlépe vystihneme jako „co se děje při útoku či kladení odporu při různém nasměrování či síle“. Dobrá otázka. Zkuste to a uvidíte. Procvičování různých možností a variant povýší vaši techniku z nacvičeného Aikido na Aikido skutečné. Ne všechny útoky směřované na ruce jsou stejné, rozdílné techniky jsou vytvořeny pro různé typy energie.Můžete cvičit všechny katate-tori techniky, abyste rozvinuli svůj repertoár technik pro zjevně podobné útoky. Jedna technika vyvinutá pro úchop zápěstí může reagovat tažením vpřed, jiná tlačením vzad. Zkoušejte alternativy, neboť každá Aikido technika má svou odpověď. Vlastně, zkušený Aikidoka často vyvolá takovou situaci, která volá po odporu. Mluvíme o „konverzích“, které jsou součástí legrácek pokročilého Aikido.

D: Jenže místo toho bych mohl…
O: Jistě, ale nedělej to, prosím.

Začínáme procvičováním základních útoků, dovedností a řešení základních problémů.Cvičte to, co se procvičuje. Noví studenti občas chtějí trávit čas debatováním komplikovaných nuancí toho či onoho, teoretickým nebo názorným srovnáváním s ostatními styly, či prohlášeními o tom, že základní techniky, se kterými už se seznámili, nemohou nikdy fungovat v Opravdovém Světě. Lepší je se zvednout a cvičit. Podobně jako informace, týkající se řízení auta s manuální převodovkou, těžko vysvětlíme ústně někomu, kdo nikdy neřídil nic jiného než automat – nebo někomu, kdo neřídil vůbec. Prosím, zkoušejte to, co vás učí váš učitel. Čas strávený na žíněnce je drahý a krátký.

Myslím, že trénovat poctivě, často a horlivě je jediná správná filosofie. Po 23 neobyčejných letech (jo, některých velmi neobyčejných), zjišťuji, že čím víc mluvím o filosofii, tím víc mi uniká. Pokud trénuji, jde všechno mimo mě. Ki, harmonie, láska, pevné zakořenění v základech, nic jiného v tu chvíli není důležité. Mluv o tom a proklouzne ti to mezi prsty. Ignoruj to a ono si tě to najde. Podobně jako kočka.

Chuck Gordon, Kokoro Ryu Aiki Budo

D: Všechno je to jenom jako. Není to Opravdové!
O: To není ani Terminátor, Freddy, Rambo či Špinavý Harry.

Trik, Fletchere, je v tom, že se snažíme překonat svoje hranice, postupně, trpělivě. Nesnažíme se sletět ze skály hned na začátku programu.

Richard Bach, Jonathan Livingston Racek

Noví studenti se nemohou oprostit od toho, aby své začátečnické krůčky porovnávali s tím, co viděli v perfektně sehraných filmech. Jenže to není stejné. Filmy mají výhodu nekonečného zkoušení, připraveného scénáře, množství záběrů, úhlů kamery, kaskadérů, odborných poradců a několika překvapení. Studium Aikido se neliší od studia jiných dovedností, ať se jedná o hru na piano či basketbal. Takže, jak to funguje v Opravdovém životě.

upeň 1.: Začínáme trénovat

Ve škole se učíme psát velké odstavce písmen a zvládnout základní aritmetiku. Při výuce jízdy na motorce se učíme „kachní chůzi“, balanc a řazení rychlosti.V lyžařské škole je to zaječí posed a plužení, přesná pozice nohou, přenášení váhy a držení těla.

Při výuce začátečníků jsou útoky nacvičené a statické; techniky provádíme pomalu a po jednotlivých krocích s důrazem na směr síly a energie. Účelem není složit ukeho na zem, nýbrž zdokonalit se v technice až k bodu, kdy je ukemu dána příležitost procvičit ukemi. Není čas naříkat nad tím, jak by se ta která situace řešila jiným bojovým uměním, ani vypočítávat seznam příčin, proč to či ono může nebo nemůže fungovat „Na Ulici“. Popravdě řečeno, techniky ještě nemusí „fungovat“ jako techniky, protože chybí pohyb, nejsou dostatečné důvody, které by vedly k vychýlení ukeho z rovnováhy. Hlavním úkolem není zapříčinit ukeho pád, ale spíš naučit se písmena a abecedu Aikido, která bude později formována do slov a ještě později do vět a celých knih poznání.

Abeceda šermu, pokud mi dovolíte tento termín, je stejně ustálená a neměnná, jako každá jiná abeceda. Je charakterizována jasnými a definovanými pohyby, které jsou kombinovány v souladu se strukturou a rovnováhou našeho organismu, přirozenou aktivitou svalů a pohyblivostí končetin a těla.

Baron César de Bazancourt, Tajemství meče

upeň 2.: Trénink středně pokročilých

Vtiskování je plynulejší, pokud studenti přemýšlejí a zapisují celá slova, než jen jednotlivá písmena. Dítě také dokáže chodit a běhat, ale je okouzleno staršími dětmi, které jezdí na kole a skejtu. Při jízdě na motorce je to rozvíjení rovnováhy a schopnost naklánět se do zatáček a používat brzdy bez toho, abychom skončili na asfaltu. Při lyžování pilujeme zatáčky a kontrolu pohybu pod dozorem, ale nemáme nejmenší ponětí, jak se vypořádat s jízdou v boulích.

Na pokročilejším stupni studia Aikido studenti začínají chápat celé procesy namísto jednotlivých kroků. Klademe důraz na pohyb a vedení ukeho těžiště a rovnováhy. „Poctivý“ efekt stejnosměrných a odstředivých sil nabývá jasných obrysů. Mnoho hodů zatím stále nefunguje. Mnoho jiných ano.

upeň 3.: Trénink pro pokročilé

Kaligrafie a úmysl. Znalost forem a tvoření překážek, jejich překonávání, vychutnávání a hraní si mezi nimi. V motocyklovém sportu je to motokros. V lyžování jízda v boulích – a láska k tomu všemu.

Pokročilé Aikido kombinuje vedení a pohyb jako odpověď na dynamické a energické útoky. Přesné uspořádání pozice a směru vedou a přinutí ukeho k postojům, které jsou podřízené mocným, ale neviditelným silám Vesmíru, gravitace, dostředivé síly, setrvačnosti a rovnováhy.

D: Jenže „na ulici…“
O: …je to většinou Hollywood a většinou kecy.

Špatné věci se stávají a ano, některé z nich se přihodí na ulici, jenže většina se stává v Hollywoodu. Nezakládejte svůj trénink na filmových scénářích vytvořených za účelem prodeje adrenalinu a lístků. Nepoužívejte to jako omluvu či ospravedlňování msty a vraždy, nebo jako zjednodušování technik na žíněnce. Berte v úvahu trochu statistické reality. Navzdory tvrzení médií, že za většinou smrtelných zranění stojí grázlové s bouchačkou v ruce, příčinou jsou hlavně dopravní nehody a pády, obvykle doma či v blízkém okolí. To, co je skutečně na ulici, jsou auta. Můžete spěchat, ztratit se, být naštvaný nebo vyděšený – a stejně tak i ten druhý člověk. Proto procvičujte ma-ai, trpělivost, uvědomění, plynutí a směšování. Věnujte se etiketě, dobrým způsobům, zdravému rozumu, vlídnosti a uvažování. Sledujte fyzikální zákony, abyste zachoval sebe i druhé v bezpečí. To, co je skutečně na ulici, je hmatatelné. Můžete zakopnout o obrubník, uklouznout na ledu, přehlédnout schod, zlomit si zápěstí, ruku, nohu nebo rozbít hlavu. To je důvodem procvičování pádů a ukemi ; mohou vám zachránit život, jako jednou zachránily ten můj. Hlavní příčina smrti v Americe? Ne psychopatičtí vrahouni, gangy či drogy, přestože o tom nikdy neuslyšíte ve zprávách. Jsou to dopravní nehody, grilování a „otrava sušenkami“, což znamená příliš vysoká rychlost, příliš nízká obezřetnost, nadbytek tuků a cukrů, nedostatek pohybu, alkohol v nadbytečné míře a deficit zdravého rozumu. Je to jako strkání hlavy do aligátorovy tlamy za současného hecování: „Kousni mě a pěkně to schytáš!“ Efektivní sebeobrana je každodenní přežívání za pomoci všech nástrojů. To znamená bezpečné řízení, zdravá výživa, používání vlastního těla jen k těm účelům, ke kterým bylo stvořeno. Stačí mýdlo a voda a chřipka zmizí. Dělejte domácí úkoly, plaťte včas účty, zacházejte slušně s druhými lidmi. Jako baterie v požárním alarmu, znalost plavání, všechny drobnosti a kousky, které tvoří každodenní život. Skutečný život. Procvičujte Aikido na žíněnce, na ulici i doma. Procvičujte zdravý rozum a smysluplné žití.

D: Není Aikikai tvrdá? Ki Society příliš mírná? Yoshinkan příliš strnulá?
O: To záleží na učiteli.

S jemností a uvolněním přichází citlivost.

Bruce Bookman, Seattle Aikikai

Během své práce s pokročilými studenty, kteří odvážně reprezentují své osobité styly, jsem vypozoroval, že nejjemnější efektivní techniky přicházejí z Aikikai, nejtvrdší a nejstrnulejší z Ki Society a jedny z nejpůvabnějších a nejplynulejších z Yoshinkan. Má se za to, že v Yoshinkan se vyučuje Aikido stejně jako během 2. světové války, v Aikikai jako po O-Senseiově smrti. Ki Society se odštěpila od Aikikai, aby zdůrazňovala uvolnění a jemnost technik od samého začátku pomocí nových výukových metod (cvičení rozvoje Ki). Tyto rozdílné styly nabízejí rozdílný důraz a přístupy k výuce a studiu. Yoshinkan a Ki Society, například, zastupují mnohem více metody výuky než styly Aikido technik. Jako učitel Ki Society musím říct, že nejvýraznější technické rozdíly mezi těmito třemi asociacemi vidím v tom, že Ki Society má tendenci upřednostňovat kotouly před pády a techniky Yoshinkan vždy podporují pohyb vpřed, nikdy vzad. Ostatních rozdílů si můžeme všimnout mezi jednotlivými instruktory.

Momentálně několik z nás vyjadřuje čistou filosofii našich vlastních stylů či si vybírá styl striktně na tomto základě.Volba dojo je založena více na doporučení ostatních studentů a na dopravní špičce ve městě.

Jenže jak rozdílné jsou jednotlivé styly ve skutečnosti? V roce 1998 se členové mezinárodního internetového Aikido-L cyberdojo rozhodli sejít, porovnat rozdíly a předvést jedinečnost svých osobních stylů – pouze, aby zjistili, že ačkoli jsou naprosto rozdílní, všichni cvičí Aikido. Dalším šťastným výsledkem jejich setkání je obrovitý vzestup návštěvnosti a výměn mezi jednotlivými dojo a semináři. Dříve,„to není můj styl.“ Nyní Přátelé Aikido.

D: Nebudou semináře přinášet zmatky?
O: Semináře jsou hodnotným zdrojem doplňkových informací..

Pochybné jsou školy bojových umění, které zakazují studentům účastnit se seminářů, číst Aikido časopisy či knihy, tvrdíc, že „je to bude mást“. Takoví lidé se většinou zasazují o zmatky než aby se obávali toho, že budou odhaleni jako podvodníci, až studenti zjistí, že to, co dělají, nemá se skutečným Aikido nic společného. Něco jiného je, když se legitimní instruktoři cítí znechuceni těmi, kdo se vrátili ze semináře, kde viděli Světlo, a kteří prohlašují, že “ to a to se má dělat takhle a tvůj způsob je špatný“. Velmi často viděli pouhé stylistické rozdíly, které jsou markantnější mezi jednotlivými instruktory spíš, než mezi jednotlivými styly. Uvědomění si těchto rozdílů může vést k pochopení nezbytných principů. Na druhou stranu, někdy mohou být principy samotné pouze intuitivní.

Před lety jsem se zamiloval do paraguayské harfy. Během mého úsilí naučit se na ni hrát jsem zjistil, že je to opravdový lidový nástroj, o kterém toho není mnoho, vlastně téměř nic, napsáno. Stejně jako v Aikido, tradiční průběh studia spočíval v návštěvách učitele a pamatování si poznatků bez psaných materiálů.

Díky úžasné shodě okolností jsem ve městě potkal paraguayskou harfenistku, která zde trávila léto bez své harfy a toužila dávat hodiny, aby se procvičila. Během výuky jsem zjistil, že neumí číst noty. Nabídl jsem se tedy, že ji to naučím. Ona však pevně odmítla ze strachu, že by to „udusilo její kreativitu“ (běžná obava hudebníků hrajících podle sluchu). Měla i další zvláštní zájem: barvy strun a jejich uspořádání. Naštěstí moje struny byly ve „správném“ postavení, takže jsme mohli začít s výukou tradičního začátečnického kousku, La Llegada. „Buď trpělivý!“ naléhala. „Nevzdávej to! Mně trvalo 6 měsíců, než jsem to zvládla, takže se s tím poper – jednou to dokážeš.“ A já jsem to dokázal. Zatímco hrála, přepsal jsem skladbu do notového záznamu. Během 10 minut jsem zvládl slušně přednést kousek, na který ona potřebovala 6 měsíců. Nebylo to dokonalé, samozřejmě, ale tóny a rytmus byly správné, neboť jsem měl výhodu v tom, že jsem je mohl číst z listu, namísto učení se jich zpaměti. Byla ohromená a řekl bych, že i trochu nervózní. Stejně tak já, když jsem objevil její problémy s barvou strun. Barevné struny označují tóniku (I), kvartu (IV) a kvintu (V) (nejdůležitější tóny ve stupnici) či jejich variace. Paraguayská harfa má F ladění ( f g a b c d e f ), takže barevné struny by mohly označovat f (první, tónika), b (kvarta) a c (kvinta). Ji však naučili postavení prstů o jednu strunu vedle, což znamenalo, že místo f hrála e. Pokoušet se hrát na F – harfu v E tónině znamenalo použití více b a několik chybějících křížků. Znělo by to děsivě a vyžadovalo odborné přeladění nástroje (ne běžnou přípravu harfy). Porovnání s dobře psaným notovým záznamem (pokud by nějaký existoval) či pár minut pod vedením zkušenějšího učitele by eliminovalo léta chyb a zmatků.

Semináře často vůbec nejsou zdrojem nových informací, jen pouhou možností vidět nebo slyšet známé věci byť jen trochu novým či naprosto odlišným způsobem. Někdy trochu jinak volená slova, podaná jinou intonací, tvoří celý rozdíl a to je to, co se pravidelně stává v letních Aikido školách.

D: Je to vždy tak strašně frustrující?
O: Ano. A nezáleží na tom, kdo jsi.

Vracím se z tréninku, kde se mi podařilo zvládnout dobře sotva 3 útoky během dvou hodin. Nejen, že mám pocit, že jsem se vlastně nic nenaučil, ale naopak, zapomněl jsem věci, které jsem už jednou znal (třeba nikyo, které jsem úspěšně prováděl před lety během své jujutsu kariéry, ale teď se s ním nedokážu vypořádat). Je každý tak vytočený, když začíná, nebo je to tím, že se to někteří lidé prostě nenaučí?

Paul Gowder, Ki Society

Výborně! Jste na správné cestě! Pokročilí studenti tvrdí tu samou věc. Existují lidé, kteří se to prostě naučí? Pouze ti, kteří to vzdají. Někdy jsou to sportovci, kterým jde jakýkoli sport už od narození. Ti nemohou uvěřit, že Aikido může být tolik odlišné, což může být důvodem našeho tíhnutí spíš k želvám než ke gazelám. Bývalé želvy jsou nyní výbornými Aikidoky, protože vytrvají, zatímco ostatní atletičtější a koordinovanější typy prchají v zoufalství. Sláva a krása, rytmus a proud, které vidíme u starších studentů jsou důsledkem let her a tance na žíněnce – vracejí se, zatímco ostatní už nepřicházejí. Odsunuli jste klasický balet na vedlejší kolej. Nemůžete se potom divit, že po několika měsících tréninku nejste schopni tančit v Carnegie Hall. Pamatujte na starý vtip o ztraceném turistovi, který se ptá starého muže na ulici, jak se dostane do Carnegie Hall: „Trénuj! Trénuj!“

Plakát visící na stěně našeho dojo už spoustu let znázorňuje malé dítě opatrně stavící věž ze svých prvních kostek. Nápis hlásá: „Expert v čemkoli byl také kdysi začátečníkem.“ Častokrát studenti odcházejí ze žíněnky, jdou k tomuto obrázku, dlouze se na něj dívají, zhluboka se nadechnou, otočí a vracejí se zpět k tréninku. Vím to, protože jsem byl jedním z nich.

Prostě pokračujte v práci a naučíte se. Momentálně vám mohu zaručit, že jste se naučili víc, než si myslíte a právě nyní můžete pomoci novým, zaskočeným lidem, kteří vcházejí do dveří. Budou se ptát na věci, na které umíte odpovědět.

(Otec) Je mu něco přes padesát a asi rok se učí Tae Kwon Do. Vracívá se z tréninků a vypráví mi, že má problémy s některými technikami, takže řekl učiteli, že je nemůže dělat, protože je příliš starý! A jak byl překvapený, když na něj učitel křičel. Byl jsem ohromený. Hlavním a jediným důvodem, proč jsem se začal učit Aikido, bylo naučit se Aikido. Kdybych věděl, jak na to, rovnou bych učil! Předpokládám, že někteří lidé uvažují v tom smyslu, že pokud nejsi talent „od přírody“, nemůžeš se to naučit, což je nesmysl, který musí být vymýcen z kolektivního smýšlení.

1. A. D.

D: Jestliže je to tak jednoduché, jak to, že je to tak obtížné?
O: No, je to velice jednoduché, ale nemusí to být snadné.

Všechno jsou to velice jednoduchá pojetí. Bereme je jako komplexní, protože nechceme připustit, že jsou skutečně mnohem snazší než si myslíme. Jeden z mých prvních učitelů říkal nám začátečníkům, že poslední den školy prozradí Tajemství Aikido. Když ten den nastal, sdělil hrstce, která vytrvala, že Tajemství Aikido spočívá v…účastnění se a trénování.

Tarik J. Ghbeish, Aikikai

Slyšel jsem Saotome Senseie vyprávět o Tajemství Aikido. Uspořádal setkání lidí, kteří chtěli toto tajemství poznat a jal se jim vyprávět, že Tajemství jsou – vše, co se naučíme v prvním týdnu našeho tréninku.

Jun Akiyama, Aikikai

D: Jak často bych měl chodit na tréninky?
O: Záleží na tom.

Začátečníkům, kteří chtějí pokročit, doporučujeme 3× týdně. Dva dny v týdnu znamenají dlouhé prodlevy mezi jednotlivými tréninky, ovšem pro zkušené studenty to může být plně dostačující. Pokud chodíte jen jednou týdně, sotva si zapamatujete, co se dělo minule. U většiny lidí, kteří začínali s předsevzetím cvičit denně, dochází k definitivnímu vyhoření. Trénink 3× týdně vám poskytne procvičení, opakování, zesílení i dostatek odpočinku ve zbývajících dnech.

Domácí cvičení je jiná věc. Pokuste se strávit alespoň 15 – 30 minut základním cvičením, i kdyby to mělo být pouhé otáčení tenkan v kuchyni, zatímco čekáte, až se uvaří voda v konvici. Vyberte si nějaké cvičení pro individuální trénink z Kapitoly 8. Cvičení mimo žíněnku činí čas strávený na žíněnce mnohem efektivnějším a prospěšným.

Moje Aikido mě vysává, ale každý den se snažím být vysávána na vyšším stupni.

Janet Rosen, Aikikai

D: Je Aikido náboženství?
O: Není. Aspoň do té doby, než z něj náboženství učiníš.

Zakladatel Morihei Ueshiba skálopevně trval na tom, že jeho Aikido není náboženství. Měly by se jeho studenti stát Shinto či Omote, protože on Shinto či Omote byl? V žádném případě! Cítil, že Aikido by z nich nemělo udělat nic jiného, než lepší křesťany, buddhisti, muslimy, židy – prostě to, co už jednou byli. Naneštěstí, příliš mnoho lidí se sdružuje za účelem uctívání Síly či Neznámého a příliš mnoho dalších touží uctívat či být sami uctíváni. „Vidíš moje úžasné nikyo ? Proto se musím stát tvým duchovním Mistrem. Tady se podepiš.“ „O ano, Mistře!“

Je to tak bláznivé a ještě méně uvěřitelné než Uctívání Koz, které bylo, jak předpokládám, rozšířeno obyvateli vyprahlých oblastí, kteří sledovali některé zajímavé metabolické zvláštnosti koz a naléhavě toužili uchvátit tyto síly pro sebe. Bylo by docela zvláštní, kdyby lidé, kteří naléhavě usilují o vlastní obranu či prestiž být „mistrem mystických orientálních tajemství,“ chtěli uchvátit tyto síly pro sebe, libujíc si ve všech těch nesmyslech, jak je získat, od prosté tuposti chování lidského stáda až po nejhorší druhy okultismu. Aikido není náboženství, přestože Aikido a Ki cvičení mohou být využity k demonstraci toho, co všechna velká náboženství hlásají. Mnoha cestami nás Aikido nutí konfrontovat tajné touhy našeho srdce, strach i nenávist, fyzické efekty vnitřních postojů a směrů. Snad jednoho dne zjistíme, že není smyslem ovládnout ostatní či dovolit jiným, aby ovládli nás. Smyslem není ani být opravdu dobrý v kuželníku s lidmi a planetami.

Je to něco většího. Zapomeňte na ten obraz a možná jednoho dne zjistíte, že jste celou dobu uctívali kozu. Uctívejte boha, který je toho hoden. Potom procvičujte Aikido, jen tak, pro legraci, a radujte se z něj.